Prevence úrazů - Strana 3 z 3 - Program prevence dětských úrazů

Kapitoly: 1 2 3

3. Základní skupiny úrazů – popis obecných skupin poranění a jejich první pomoc

3.1 Zhožděniny a modřiny

Jedná se o drobné odřeniny, povrchové ranky bez významného krvácení, zhmožděniny a modřiny. Povrchové plošné odřeniny pouze slabě krvácejí, roní tkáňový mok, jsou bolestivé a více náchylné ke vzniku infekce, díky porušení kožního krytu. Hojí se strupem. Zhmožděniny a podkožní výrony krve (modřiny) se vyznačují neporušenou celistvostí kožního krytu. Dochází ke krvácení jen do podkožních tkání a orgánů, které se navenek projeví jako modřiny nebo nemusí být vůbec zřetelné.

První pomoc:
V případě poranění je nutné zjistit jeho rozsah. U drobné oděrky je vhodné odstranění nečistot pod tekoucí vodou a její desinfekce, eventuálně překrytí náplastí. U modřin se využívá ke zmírnění bolestivosti lokální ledování, které je možné doplnit imobilizací končetiny (závěs, omezení chůze) nebo klidovým režimem.

3.2 Otevřené rány

Rána vzniká působením vnější mechanické síly na povrch těla. Dochází k porušení celistvosti kůže, sliznice nebo hlouběji uložených orgánů. Při narušení ochranné bariery kůže je vysoce pravděpodobné, že se do rány dostanou nečistoty z okolí. Rány znečištěné zeminou, rány od ostnatého drátu, rezavých hřebíků, starých a trouchnivých dřevěných třísek a podobně, jsou nebezpečné především vniknutím zárodků, jež jsou původci tetanu. Proto je vždy vhodná kontrola očkování proti tetanu. Velké otevřené rány ohrožují postiženého zejména krevní ztrátou, druhotně pak rozvojem šokového stavu, ztrátou tkáně (amputace, skalpace), druhotnou infekcí, poraněním hlouběji uložených orgánů. V neposlední řadě bolestivostí a následným zhoršením psychického stavu postiženého.

Členění:

Otevřené rány s ostrými okraji – rány řezné, sečné a bodné
Často výrazně krvácejí, jsou méně náchylné k infekci a lépe se hojí, protože okraje rány jsou pravidelné. Hrozí zde ztráta tkáně a poškození vnitřních orgánů při hlouběji zasahujícím poranění. Bodné rány mohou být nebezpečné, právě poraněním hlouběji uložených tkání (vnitřní orgány dutiny břišní, na končetinách šlachy a nervové a cévní kmeny) a nemusí být provázeny výraznějším krvácením navenek.
Otevřené rány s nerovnými okraji – rány tržné, tržně zhmožděné, střelné a poranění zvířetem (pokousání)
Okraje rány jsou zde často nepravidelné. U tržných a zhmožděných ran s podkožními krevními výrony je třeba myslet i na možné poranění hlubších struktur (poranění kloubů, zlomeniny kostí).
Střelná zranění často provází dvě rány: vstup a výstup střely, po kterých je třeba aktivně pátrat. Vstup je obvykle čistý a kruhový, výstup bývá větší až devastující zranění s roztrženými okraji. Mohou být také příčinnou závažných vnitřních poranění s vnitřním krvácením.
Rány vzniklé pokousáním zvířetem jsou velmi časté a nebezpečné nejen ztrátou tkáně ale především vstupem infekce. Proto k nim přistupujeme jako k ranám infikovaným. Hojení rány je často komplikováno zánětem s tvorbou hnisu v ráně. U každého poranění člověka psem, či jiným volně žijícím zvířetem, je nutno také myslet na možnost nákazy vzteklinou. Nakažené zvíře poznáte podle toho, že ztrácí svou obvyklou plachost, přibližuje se k lidem a stává se útočným. Nápadně slintá a může jevit známky slepoty. K přenosu vztekliny může dojít i při pouhém škrábnutí nebo kontaktu slin s nějakým čerstvým poraněním na kůži nebo se sliznicí člověka.
Krvácení
Dle typu poraněných cév dělíme krvácení na tepenné (arteriální), žilní (venózní) a vlásečnicové (kapilární). Při poranění tepny stříká z rány v pravidelných intervalech jasně červená krev. Při porušení žíly z rány vytéká kontinuálně krev tmavší barvy, nepulzuje. Vlásečnicové krvácení je drobné krvácení z malých cév, samovolně se zastaví.
Závažné krvácení může být z velkých cévních kemnů tvořících krevní oběh, z vnitřních orgánů ev. při zlomeninách velkých kostí (stehenní kost, pánev). Krvácení, které bezprostředně neohrožuje pacienta vykrvácením, ale může být znakem jiného závažného stavu je krvácení z tělních otvorů (ucho, nos, konečník, močová trubice). Při poranění velkých cév může pacient vykrvácet v průběhu několika minut, proto je důležité vědět, jak zakročit.
Rány s cizím tělesem
Cizí tělesa v ráně působí jako zdroj infekce. Menší tělesa (písek, štěrk, drobné kaménky,…) lze z rány mechanicky odstranit již při primárním ošetření na místě úrazu. Pokud se v ráně nachází větší tělesa (kusy dřeva, skla, nůž, atd.) nelze vyloučit poranění hlouběji uložených struktur nebo orgánů. Tato tělesa se při primárním ošetření v ráně ponechávají. Jedním z důvodů je tamponáda rány, kdy tento předmět jako “špunt“ zmírňuje krvácení. Dalším důvodem je, že nešetrná extrakce předmětu z rány by mohla přispět k dalším poraněním okolních tkání (cévy, nervy a další).
Ztrátová poranění (amputace, skalpace)
U těchto poranění dochází k oddělení části těla, které je často provázeno větším krvácením. Protože je přerušeno prokrvení oddělené části těla, je nutné dobré ošetření a uchovávání amputátu a rychlý transport do zdravotnického zařízení k definitivnímu ošetření.

První pomoc:
Obecné schéma:

Odsuňte poraněného z dosahu předmětu, který poranění způsobil.
Okolí rány nejprve dobře omyjte proudem čisté vody, poté vypláchněte ránu roztokem peroxidu vodíku. Okolí rány lze dezinfikovat i jinými dostupnými desinfekcemi, je vhodné se zraněného zeptat na možné alergie (časté u desinfekcí obsahujících jod). Při silnějším znečistění rány (odřenina se škvárou) je nutné šetrně ale důkladně mechanicky odstranit hrubší nečistoty kartáčkem nebo pinzetou a znovu desinfikovat.
Ránu sterilně překryjte, nejlépe originálním obvazovým materiálem, improvizovaně lze použít kapesník nebo šátek.
Ošetřenou část těla znehybněte a zajistěte odborné ošetření.

Drobnější rány s rovnými okraji je možné ošetření pomocí tzv. leukostehů (náplasťový steh přidrží okraje rány při sobě, poranění méně krvácí a lépe se hojí).

Při otevřeném poranění s velkým krvácením je třeba zjistit charakter krvácení, zamezit dalším krevním ztrátám a v případě rozvoje šoku dostat co nejvíce krve z periferie směrem k srdci a mozku (protišoková poloha). V případě, že zachraňujeme více postižených lidí, vždy jako první ošetřujeme pacienty s velkým krvácením, i na vrub pacientů, kteří nedýchají. Ošetření většího krvácení by mělo být také provedeno jako první krok v rámci resuscitace. U velkých krvácení voláme RZP.
Pokud stavíme krvácení u cizí osoby, je nutné myslet na bezpečí vlastní i zachraňovaného, proto používáme ochranné pomůcky (rukavice, igelitový sáček na ruce).

Tepenné a větší žilní krvácení je nutné stavět kompresivním obvazem. Tlakový obvaz je kombinací působení tlaku na krvácející cévu a krytím rány. Tlakový obvaz má široký polštářek, který se přikládá na ránu, obvazem se tlakově stáhne. V případě prosakování se nesundává, ale vrství se.
Zmírnit krvácení pomůže také zvýšení končetiny nad úroveň srdce a komprese tlakových bodů. Tlakový bod je místo, kde je dobře dostupná větší tepna k zatlačení proti tvrdému podkladu (kosti), čím se sníží průtok cévou.
V případě velkého život ohrožujícího krvácení na končetinách, které nelze jinak zastavit, lze použít škrtidlo. Po zaškrcení končetiny je nutné si poznamenat údaj, kdy byla končetina zaškrcena. Škrtidlo je pomůcka, která se může vytvořit z jakéhokoliv měkkého materiálu (pásek, oděv, ručník), mělo by být široké aspoň 5cm. Obtočí se kolem končetiny nad místem krvácení a silně se zatáhne. Nikdy jej nepoužíváme v oblasti krku!!!
Při krvácení z velké cévy na krku je nejlepším řešením přiložit co nejčistější tkaninu, na ránu a komprimovat krvácející cévu přímo v ráně.
Při větší krevní ztrátě hrozí rozvoj šokového stavu, v tomto případě aplikujeme protišoková opatření (tepelný komfort, protišoková poloha na zádech s vypodloženými dolními končetinami) včetně péče o psychiku postiženého.
Při krvácení z nosu nebo ucha, po předchozím traumatu hlavy, je nutné myslet na poškození lebky. Pacienta uložíme na záda a mírně mu podložíme hlavu.
Při podezření na krvácení do tělních dutin je potřeba pacienta zklidnit, uložit do správné polohy (při krvácení do hrudníku v polosedě, při krvácení do dutiny břišní poloha na zádech s pokrčenými nebo mírně podloženými dolními končetinami) a ihned volat RZP. S pacientem neustále komunikujeme, rozrušeného pacienta se snažíme zklidnit.

U ran s cizími tělesy odstraňujte jen ta, která v ráně volně leží. Nikdy neodstraňujte předměty, které jsou pevně zaklíněny v ráně!!! Tato tělesa pouze měkce a sterilně obložte a viditelně připevněte k okolní části těla např. leukoplastí a zajistěte odborné chirurgické ošetření.

Pokud dojde k amputaci, oddělenou část těla (amputát) sterilně zabalte, označte jménem a časem kdy k úrazu došlo, dle možnosti chlaďte (nepřímo přes igelitový sáček). Ideální je sterilně zabalenou část těla dát do igelitového sáčku a ten pak vložit do sáčku nebo nádoby s vodou a kusy ledu (v poměru voda:led – 3:1). Takto ošetřený jej odešlete s poraněným do nemocnice. Čím dříve se poraněný dostaví k ošetření, tím větší je naděje na úspěšnou replantaci amputátu.

Při poranění zvířetem zjistěte jeho původ (zapsat jméno, adresu, telefon chovatele, majitele). Dle výsledků veterinárního vyšetření zajistěte bezprostřední příp. následné lékařské ošetření. Nebylo-li zvíře, které způsobilo poranění dohledáno, poraněný člověk by měl ihned vyhledat lékařské ošetření. Chovatel (majitel) je povinen zajistit, podle § 4 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., aby jeho pes či jiné zvíře, které poranilo člověka, (případně přišel do přímého kontaktu s poraněným člověkem za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou), byl neprodleně vyšetřen veterinárním lékařem. Další vyšetření je nutné po 5 dnech. Pokud tak chovatel neučiní, informujte Policii ČR nebo příslušnou veterinární správu.
Při primárním ošetření rány postupujte dle postupu uvedeného výše.

3.3 Podvrtnutí kloubů a vykloubení

Při akutním nadměrném působení vnější síly na kloub a vazivový aparát dochází k distorzím (podvrtnutí) nebo luxacím (vykloubení) kloubů končetin. Při podvrtnutí je často poškozeno kloubní pouzdro a přiléhající vazivový aparát, poranění kostí zde nepozorujeme. V drtivé většině případů se jedná o podvrtnutí kotníku. U vykloubení je poškozen vazivový aparát kloubu a je zde také riziko vzniku kostního poranění.
V dětském věku jsou vazy a šlachy pevnější než kost, proto při velkém násilí dochází spíše k vytržení části kosti s úponem šlachy nebo vazu, než k jejich porušení. U dětí do deseti let jsou tedy vykloubení vzácná. V adolescentním věku se již s luxacemi můžeme setkat. Nejčastěji to jsou luxace čéšky, ramenního kloubu nebo článků prstů.

První pomoc:
V případě podvrtnutí kloubu je potřebné poraněný kloub znehybnit a chladit. I v případech kdy není pozorován výrazný otok a bolestivost postupně ustupuje, je vhodné vyhledat lékařskou péči pro riziko poranění skeletu.
Pokud dojde k vykloubení, je třeba končetinu imobilizovat v stávajícím postavení, abychom snížili bolestivost, a také zahájíme chlazení postiženého kloubu. Není vhodné se pokoušet o repozici v terénu. V případě spontánní repozice je vždy riziko poranění skeletu. Po znehybnění končetiny zajistíme šetrný transport nemocného k odbornému vyšetření.

Obr. Imobilizační techniky

3.4 Zlomeniny

Vznikají působením přímého nebo nepřímého násilí na končetinu. Zlomeniny (fraktury) dělíme podle kontinuity kožního krytu v místě nad zlomeninou na zavřené a otevřené. U otevřených zlomenin je zvýšené riziko vzniku infekce v měkkých tkáních ale také zánětu kosti (osteomyelitidy), která komplikuje a prodlužuje léčbu zlomeniny.
Pro podezření na zlomeninu kosti svědčí: mechanismus úrazu (např. pád na horní končetinu z větší výšky), bolestivost dané části těla spojená s omezenou hybností sousedních kloubů, otok nebo hematom v místě zlomeniny, deformace tvaru končetiny, patologická (nepřirozená) hybnost končetiny.
Dětský skelet má jiné vlastnosti než skelet dospělého člověka. Obsahuje více vody a elastických vláken, která mu dávají větší poddajnost a pružnost. Na koncích dlouhých kostí se nalézají růstové chrupavky, které mají specifické mechanické vlastnosti. Charakter zlomenin je proto jiný než u dospělých.

První pomoc:
V rámci první pomoci je potřeba znehybnit končetinu a zajistit transport do zdravotnického zařízení. Do definitivního ošetření lékařem by dítě nemělo jíst a pít!!! V případě nutnosti repozice (napravení polohy úlomků kostí) v celkové anestezii je nutný lačný interval a podání tekutin nebo stravy by tak konečné ošetření oddálilo. Není vhodné podávat ani léky tlumící bolest. Imobilizace a chlazení poraněné končetiny je dostačující. Důležité je také okamžité odstranění všech náramků a prstenů z končetin. Při rozvoji otoku tím zabráníme poruše prokrvení periferní části těla a nemožnosti jejich odstranění v terénu rozvinutého poúrazového otoku končetiny.

Obecně platí, že by měly být zafixovány dva klouby, které náleží zlomené kosti.

Zlomeniny horních končetin stačí zafixovat závěsem v trojcípém šátku (HK je ohnutá v lokti, v úhlu 90° před tělem).
Zlomeniny dolních končetin je ideální zpevnit fixací improvizovanými dlahami (lyžařské hole, silné větve apod.).
Zlomeniny žeber v terénu nijak nefixujte a zajistěte polohu v polosedě a transport k dalšímu ošetření.
U zlomeniny pánve nebo stehenní kosti je velké riziko masivního krvácení do okolních tkání s významnou ztrátou objemu krevního řečiště s rozvojem
šokového stavu. Proto je nutné volat ihned RZP a do příjezdu kontrolovat životní funkce a pacienta zajistit, pokud je to možné, v protišokové poloze.
Manipulace s nemocným by měla být minimální a mělo by se dbát na tepelný komfort nemocného.
Při podezření na zlomeninu páteře není vhodné s pacientem jakkoliv manipulovat. Je nutné pouze zajistit životní funkce, a pokud je to nutné, tak zajistit šetrný transport na bezpečné místo (zajistit bezpečnost pacienta – viz níže) a vyčkat příjezdu RZP.

U otevřených zlomenin je nevhodné pokoušet se o napravení polohy úlomků kostí (repozici). Při ošetřování tohoto typu zlomeniny je nutné zastavit krvácení, zakrýt ránu s vyčnívajícím kostěným úlomkem sterilním krytím a imobilizovat končetinu ve stávající pozici. Následuje transport do zdravotnického zařízení ke konečnému ošetření zlomeniny.

Obr. Imobilizační techniky

3.5 Úrazy hlavy, otřes mozku, poruchy vědomí

Úrazy hlavy
Při pádu na hlavu způsobeném ztrátou koordinace nebo méně často přímým úderem do hlavy dochází většinou ke vzniku drobných, nezávažných hematomů a tržných ran různé velikosti. Poranění hlavy mohou být ale také život ohrožující stavy (poranění mozku, krvácení do nitrolebního prostoru nebo zlomeniny klenby lební). Tato závažná poranění jsou však většinou vzácná. Mezi projevy těchto poranění patří poruchy vědomí až bezvědomí, nestejná velikost zornic, vegetativní příznaky – zvracení, malátnost, bolest hlavy, světloplachost a další.

Otřes mozku
Vzniká při úrazu hlavy a projevuje se následným krátkodobým bezvědomím, úplnou nebo částečnou ztrátou paměti na okolnosti úrazu a opakovaným zvracením. Zásadním při odhadu závažnosti poranění je stav vědomí a adekvátní chování přímo po úrazu. Pokud je dítě po úrazu v bezvědomí, pravděpodobně prodělalo otřes mozku a je zde zvýšené riziko krvácení do dutiny lební, anebo rozvoje otoku mozku.

Bezvědomí
Jedná se o poruchu stavu vědomí, kdy dítě bezvládně leží, nemá reakce na podněty, včetně bolestivých a při spojení s dechovými potížemi může také promodrávat. Ve většině případů je bezvědomí kratšího trvání a spontánně vymizí. Pokud se dítě probouzí z bezvědomí, obvykle následuje stav zmatenosti a ztráta vzpomínek (amnézie) na úraz. Bezvědomí může být následkem dušení, tonutí, vdechnutí cizího tělesa, intoxikace nebo rozvoje šokového stavu při velkém krvácení (tepenné poranění, krvácení do tělních dutin).

První pomoc:
Při úrazu hlavy je důležité sledovat stav dítěte – pláč po úrazu, stav vědomí, hybnost, chování, otok (hematom), zvracení.
V případě, že po úrazu hlavy není porucha vědomí, dítě se chová normálně, bolest hlavy postupně ustupuje, nevyskytuje se opakované zvracení a poruchy vědomí a poranění nevyžaduje lékařské ošetření, není nutný transport do nemocnice. Postačuje monitorace stavu dítěte rodičem s domácím klidovým režimem, dietní stravou a sledování stavu i v noci. Kontrola u OL přibližně za 3 dny od úrazu je vhodná. Otřes mozku ev. jiné nitrolební poranění a jeho výše popsané příznaky se můžou rozvinout i s odstupem i desítek hodin. Proto je sledování rodiči nutné. A při zhoršení stavu je nutný okamžitý transport do zdravotnického zařízení.
Pokud najdeme dítě v bezvědomí, je důležité v rychlosti zjistit stav vitálních funkcí (dýchání a srdeční akce), zkontrolovat dutinu ústní k vyloučení přítomnosti cizího tělesa nebo zapadlého jazyka. Zkontrolujeme, zda nemá ránu na hlavě, k vyloučení traumatu, včetně poškození krční páteře.

V případě spontánních životních funkcí a při vyloučení možnosti traumatu páteře dítě dáme do stabilizované polohy se zajištěním klidu a tepla. Neustále kontrolujeme vitální funkce. Pokud je pacient stabilní, zůstáváme v jeho blízkosti do příchodu RZP a rozhlížíme se po okolí, hledáme obaly po lécích, chybějící kousky hraček, poškozenou zásuvku nebo jiné zdroje bezvědomí.
Pokud pacient nemá spontánní životní funkce, zahájíme kardiopulmonální resuscitaci dle postupu uvedeného výše.

3.6 Úrazy páteře

Páteř je tvořená kostěným skeletem (obratle), měkkými tkáněmi (především vazy stabilizujícími kostěný skelet a meziobratlovými ploténklami) a míchou. Podle poraněných struktur určujeme typ poranění. Nejčastěji je páteř poraněna při pádech. V případě, že síla působící na obratle je dostatečně velká, může způsobit posun kostních fragmentů zlomených obratlů směrem do páteřního kanálu, popřípadě posun celého obratle směrem k míše a tu tak poškodit. Zlomeniny obratlů nejsou z hlediska budoucího života tak zásadní jako jsou poranění míchy.
Bezprostředně po úrazu si pacient stěžuje na bolestivost v místě nad zlomeninou, je omezena hybnost páteře pro bolestivost pohybu a mohou se objevovat parestezie (brnění, snížení citlivosti) končetin. Pokud je poraněna mícha, dochází k rozvoji neurologického deficitu různého stupně, který ovlivňuje ovládání svalů (hybnost končetin), a také ovládaní jiných funkcí (například vylučování moče a stolice).

První pomoc:
V případě, že dojde k úrazu s podezřením na poškození páteře, nutné s pacientem co nejméně manipulovat. Hlavním cílem při poskytování pomoci je nezhoršit stav. Pokud nejsou v ohrožení životní funkce, je potřeba pacienta udržet v poloze, ve které byl nalezen do příjezdu RZP. V případě transportu je potřebné stabilizovat polohu hlavy. Pacienta otáčíme a měníme polohu tak, aby nedocházelo k rotačním pohybům páteře. Pokud pacient vyžaduje resuscitaci, převedeme ho do polohy na záda a zahájíme nezbytné úkony. Při resuscitaci provádíme co nejmenší záklon hlavy. Transport pacienta se provádí na tvrdé podložce za pomoci 4-5 osob, které zajistí stabilní polohu pacienta při překládání.

3.7 Poranění vnitřních orgánů

Patří mezi nejzávažnější poranění, nejsou většinou ihned zřejmá a mohou se projevit až s latencí. Při vysokorychlostních traumatech dochází k tupým poraněním orgánů jako je kontuze plic s rozvojem dechové tísně, kontuze srdce, trhliny jater, střev, ledvin, sleziny a poraněním velkých cév s krvácením do dutiny břišní, které se manifestuje až rozvojem šokového stavu s nehmatným pulzem, bledou a opocenou kůží, nedostatečností dechu a dalšími projevy šoku, které vedou až k poruše vědomí z nadměrné ztráty krve. Trhliny ve stěně střeva mohou být příčinou rozvoje zánětu pobřišnice a následně pak sepse (otravy krve).
Vnitřní orgány mohou být také poraněny ostrými předměty, které k nim pronikají zvenčí. Projevy tohoto poranění pak závisí na rozsahu zranění a na poraněném orgánu.

První pomoc:
V prvních vteřinách je nutné rozpoznat závažnost poranění, rozsah poranění, zajistit život ohrožující krvácení, v případě nutnosti provést kardiopulmonální resuscitaci a přivolat RZP. V případě bezvědomí dítěti zajistit a kontrolovat životní funkce ve stabilizované poloze se zajištěním protišokových opatření do příjezdu RZP.

3.8 Popálení, omrzliny a poleptání

Popálení
Popáleniny způsobuje: suché horko od hořícího předmětu, při působení vlhkého horka (pára, horká tekutina) vznikají opařeniny. Popálení může být způsobeno i elektrickým proudem. Při rozsahu popáleniny u dospělých 10 % až 15 % povrchu těla a u dětí 5 % až 10 % povrchu těla je pravděpodobný rozvoj šoku a poranění vždy vyžaduje co nejrychlejší odborné ošetření a nemocniční léčbu. Popálenou plochu lze orientačně odhadnout podle velikosti dlaně postiženého, která tvoří přibližně 1% povrchu jeho těla.
Příznaky:
I. stupeň – zarudnutí kůže, silná bolestivost, hojení je dobré.
II. stupeň – tvorba puchýřů vyplněných čirou tekutinou, silná bolestivost, hojení je delší, nemusí vždy zůstat jizva.
III. stupeň – záleží, čím je poraněný zasažen, kůže je bledá, vosková až černá anebo zuhelnatělá, je zde malá bolestivost, hojení je dlouhodobé a po zhojení zůstávají jizvy.

První pomoc:

Zabraňte dalšímu působení tepla na postiženého – odstranit z dosahu horkého předmětu, vynesení z hořícího prostředí, svlečení horkého a mokrého oděvu, odstranit prstýnky, hodinky a šperky z popálených ploch a jejich okolí.
Co nejrychleji začněte popálená místa chladit, sníží se tak stupeň poškození tkáně, výrazně se zmenšuje bolest. Chlazení provádějte přerušovaně a pouze tak dlouho, dokud přináší postiženému úlevu.
Dlouhodobé přikládání ledových obkladů může naopak projevy popálení či opaření ještě prohloubit!
Menší rozsah poškozených ploch ochlazujte tekoucí studenou vodou nebo sáčkem ledu, či něčeho mraženého obaleného do ručníku.
Na větší rozsah poškození povrchu těla použijte vlažnou vodu. Nikdy postiženého nenořte celého do chladné vody, můžete způsobit druhotné podchlazení, zvláště u dětí.
II. a III. stupeň popálení sterilně překryjte. Puchýře nikdy nepropichujte!
Přiškvařený oděv nikdy nestrhávejte!!!
Při popálení úst a hrdla podejte po doušcích studenou tekutinu, případně dejte vycucat kostku ledu.
U rozsáhlých popálenin začněte provádět protišoková opatření a včas volejte RZP.

Omrzliny
Příčina vzniku omrzlin je vystavení nechráněné části těla chladnému zevnímu prostředí. Omrzliny vznikají nejčastěji na okrajových částech těla: prsty na rukou i nohou, nos, uši, brada. Tkáň je poškozena sníženým prokrvením při samovolném stažení cév v kůži, kterým se organismus brání dalším ztrátám tepla. Vážné případy mohou vyústit až v nutnost amputace části končetiny.
Příznaky:
I. stupeň – bledá, nafialovělá místa na kůži při oteplování zčervenají a
palčivě bolí.
II. stupeň – kůže je bílá až žlutá, mohou se tvořit puchýře, omrzlá tkáň bolí méně.
III. stupeň – tuhá, vosková a nebolestivá ložiska, dochází k hlubokému poškození tkání.

První pomoc:

Pokuste se mechanicky prokrvit okolí ložisek omrzlin: šetrná masáž okolí omrzliny, využití živočišného tepla – vložení prstů do podpaží, třísel.
Nikdy omrzliny neohřívejte přímo (přímé rychlé teplo, tření), ohřívání musí být postupné! Místně přikládejte teplé obklady, ponořte postižená místa do lázně (teplota vody nesmí přesáhnout 37°C!) a nesmí působit bolest.
Postiženého rychle dopravte do tepla a zahajte také celkové zahřívání: podání teplých nápojů, vyhřátá přikrývka.
Omrzliny II. a III. stupně vyžadují sterilní krytí (gáza, improvizovaně čistý kapesník), znehybnění poškozené části těla a odborné ošetření.

Poleptání
Vzniká poškozením tkání při působení chemikálie na kůži nebo sliznici.

Příznaky:
poleptání kůže: prudká bolest na kůži, která je zažloutlá nebo zahnědlá, může být pokryta tmavými příškvary (při poleptání kyselinou) nebo je rozbředlá (při zasažení louhem). Mohou se tvořit puchýře.
Poleptání úst a trávicí trubice: okamžitě po požití se objevuje palčivá bolest v ústech, v krku a za hrudní kostí, z úst vytékají sliny. V dutině ústní je zažloutlá až hnědá barva jazyka a sliznic, zkalené zažloutlé sliny.
Poleptání oka: pozorujeme palčivou bolest, světloplachost, slzení, křečovité sevření víček, a nutkavý pocit mnout si oko.

První pomoc:

Okamžitě odstraňte zdroj chemického působení a opatrně svlékněte nebo rozstřihněte potřísněný oděv. Nesvlékejte jej přes hlavu. Dávejte pozor na další možné zasažení ostatních částí těla postiženého i zachránce.
Ránu začněte co nejdříve oplachovat proudem studené vody, minimálně po dobu 10 – 20 minut. Tím zředíte a částečně i odplavíte chemikálii, studená voda působí i proti bolesti. Proud vody by neměl stékat po zdravé tkáni, aby nemohlo dojít k dalšímu poškození.
Nikdy neprovádějte neutralizaci chemické látky, protože při této reakci hrozí vznik další chemické reakce, která by postiženou tkáň ještě více poškodila.
Ránu sterilně přikryjte a postiženou část těla znehybněte.
Vždy je nutné odborné ošetření v nemocnici.
Při zasažení oka vyplachujte alespoň 10 minut čistou chladnou vodou, tak aby její proud směřoval vždy od vnitřního koutku k vnějšímu, aby nebylo zasaženo i zdravé oko. Proud nesmí být příliš prudký. Postižené oko po vypláchnutí vždy sterilně přikryjte a zajistěte odborné ošetření u očního lékaře.
Po požití chemikálie zasažená ústa vyplachujte čistou vodou. Nikdy nevyvolávejte zvracení kvůli dalšímu poleptání trávicí trubice!!! Současně také hrozí vdechnutí zvratků nebo prasknutí trávicí trubice, která je již naleptaná chemikálií.

3.9 Úrazy způsobené elektrickým proudem

Zásah elektrickým proudem způsobuje současně poškození více míst na těle. Může způsobit popálení (místo kontaktu s vodivým předmětem – vstup a výstup elektrického proudu). Popálení nemusí být jen na kůži, ale také na vnitřních orgánech. Elektrický proud ovlivňuje také srdeční aktivitu, může způsobit poruchy srdečního rytmu, které se mohou projevit i s časovým odstupem od úrazu. Poškození nervové soustavy proudem, s nebo bez poruchy srdce, můžou způsobit poruchu vědomí postiženého.
Nejnebezpečnější je zasažení elektrickým proudem vysokého napětí, protože nelze okamžitě proud vypnout, postižený může být držen proudem a dochází k intenzivnímu poškození všech tkání.

První pomoc:

Snaha o ukončení působení proudu na postiženého.
- Postupujeme tak, aby nedošlo k zasažení proudem záchrance nebo jiné osoby.
- Nevstupujeme do mokrého prostředí, nedotýkáme se postiženého, na kterého působí proud, nestupujeme do okruhu vysokého napětí minimálně na 20 metrů.
- Vypneme vypínač nebo jistič, vytáhneme spotřebič z elektrické sítě. Oddálíme postiženého od zdroje suchým předmětem (židle, koště,…).
Zjistíme stav vědomí, dýchaní a srdeční aktivitu. A postupujeme podle zásad laické KPR dle doporučení výše
Při popálení v dutině ústní je nutné myslet na otok měkkých tkání, který následně může způsobit dušení.
Voláme RZP, při postižení elektrickým proudem vysokého napětí voláme i hasiče k případné potřebě vyproštění postiženého.
Popáleniny překryjeme sterilním krytím.

3.10 Tonutí, dušení a spolknutí cizího tělesa

Tonutí je těžký, specifický úraz – dochází k ponoření hlavy a dýchacích cest pod vodu a aspiraci vody do dýchacích cest a plic. Porucha okysličení krve (hypoxie), působí především na mozek. Má však podstatný vliv i na vnitřní prostředí a přispívá k rozvoji těžkého stavu. I po úspěšné resuscitaci je reálné riziko dechové nedostatečnosti a multiorgánové dysfunkce. K trvalejším následkům patří poškození mozku. Následky tonutí, zejména právě hypoxie mohou být modifikovány teplotou vody, tolerance hypoxie se podchlazením zvyšuje.
Dušení je život ohrožující stav, ke kterému dochází vlivem nedostatku přísunu kyslíku do těla po vdechnutí cizího tělesa nebo látky s následným ucpáním velkých dýchacích cest. Základní příznaky dušení jsou: potíže při dýchání, prohloubení a zrychlení dechu, hlučné dýchání (chrápání, bublání), postižený může mít i pěnu u úst, zmodrání obličeje, rtů, lůžka pod nehty, postižený může být zmatený, snižuje se schopnost reakce, při nedostatku kyslíku může postižený upadnout do bezvědomí, s následnou zástavou dechu.
Po požití cizích těles obecně platí, že předmět, který je schopen se dostat do žaludku a projde jícnem, nemá po určitém čase problém tělo opustit přirozenou cestou. Ve většině případů rodiče ani nezjistí, že dítě něco požilo. Jiná situace je, pokud dítě spolklo nebo je důvodné podezření, že spolklo baterii, minci nebo magnety. Baterie hrozí reakcí s kyselým prostředím žaludku nebo jícnu se závažným poleptáním trávicího traktu. Mince mohou uvíznout na přechodu hltanu a jícnu a způsobit bolestivé potíže nebo dušení. Rizikem také může být požití dvou a více magnetů s určitým časovým intervalem po sobě. Zde hrozí, že se magnety společně spojí skrze stěnu trávicího traktu a způsobí poruchu prokrvení s odumřením stěny a následným proděravěním trávicího traktu.

První pomoc:

Tonutí
Důležité je postiženého co nejrychleji dostat z vody tak, aby nedocházelo k dalšímu vdechování vody.
K tonoucímu připlouváme odzadu, postiženého otočíme na záda a horní končetinou ho chytíme pod bradou. V této poloze plujeme k břehu, kde zahajujeme resuscitaci, pokud je to nutné. Vhodné je mít nějaký pevný předmět (koupací kolo, pevnou větev, …), za které se tonoucí může chytit a lze jej odtáhnout do bezpečí.
Při podezření na poranění páteře je nutné maximálně minimalizovat pohyby s krkem.

Dušení
První pomoc spočívá v odstranění příčiny dušení, zajištění průchodnosti dýchacích cest s dostatečným přísunem čerstvého vzduchu.
U postiženého v bezvědomí, který nedýchá, zkontrolujeme průchodnost dýchacích cest. Pokud není patrná žádná obstrukce a pacient přesto nedýchá, zahajujeme resuscitaci a voláme zdravotnickou pomoc.

Cizí předmět v GIT
Po požití magnetů, mincí a baterek je vhodné vyhledat lékařskou pomoc, nepodávat tekutiny ani jídlo. V případě dušení je třeba zajistit průchodnost dýchacích cest a ev. provést KPR.
V ostatních případech je doporučeno kontrolovat každou stolici a pouze pokud spolknutý předmět nevyjde přirozenou cestou do 5-7 dní nebo má pacient potíže je vhodná odborná konzultace.

3.11 Otravy

Mezi málo časté, ale o velmi závažné trauma patří intoxikace po požití jedovatých látek. Rizikové jsou chemikálie na bázi kyselin a zásad, které mají korozivní účinky na lidskou tkáň nebo chemikálie a rostliny, které mají systémové účinky a po vstřebání do těla způsobí intoxikaci organismu.
Rozpoznání a určení otravy u dětí bývá někdy obtížné. Obvykle lze sledovat příznaky jako zvracení, průjem, bolesti břicha, otoky sliznic, dávivý nebo dusivý kašel, závratě či změnu chování, a to i delší dobu po požití. Projevy otravy závisí za typu požité látky.
Dalším typem otrav jsou otravy alkoholem. Alkohol je nejrozšířenější droga. Setkáváme se s ní zvláště v období dospívání.

Při lehké otravě je člověk euforický, ztrácí zábrany, dýchání i tep jsou zrychleny, je zvýšeno prokrvení kůže (červený obličej, teplý povrch těla). Pozor – z toho pramení nebezpečí ztráty tělesného tepla.
Při středně těžké otravě dochází k poruchám rovnováhy, smyslovým poruchám, ke sníženému vnímání bolesti, nevolnosti a zvracení.
Těžkou otravu provází zmatenost, poruchy vědomí až bezvědomí, poruchy dýchání. Těžká otrava alkoholem může skončit jako každá jiná intoxikace smrtelně, ať již přímo útlumem dýchání a udušením nebo nepřímo vzniklými komplikacemi – vdechnutím zvratků, těžkým podchlazením, úrazem při pádu nebo dopravní nehodě apod.

První pomoc:

Pokud dítě přímo nepřistihnete, snažte se, pokud možno co nejvíce se jej vyptat a zjistit, s čím si hrálo, jestli něco nesnědlo. Prohledejte ústa, zda nenajdete zbytky materiálu nebo zbarvení na jazyku, které mohou po konzumaci zanechat např. mnohé barevné části rostlin či léky. Důležité je také prohlédnout kapsy
Pokud máme podezření, že dítě požilo toxickou látku, je nutné nejprve odstranit její působení (vypláchnout ústa), zajistit dýchací cesty, KPR, uložit dítě do stabilizované polohy, volat RZP.
Vždy vyhledejte lékařskou pomoc.
Konkrétní postupy první pomoci u různých chemikálií mohou být dost odlišné a je třeba je konzultovat s lékařem.
V případě nejasnosti složení látky je třeba volat toxikologické středisko – Toxikologického informačního střediska (TIS) – non-stop linka 224 915 402 nebo 224 919 293, či Ústavu soudního lékařství a toxikologie 224 911 267.
V případě požití léků je vhodné vyvolat zvracení s následným podáním živočišného uhlí. Dále je možno podat protijed – při otravě nemrznoucí kapalinou (Fridex, etylenglykol) asi 1-2dl tvrdého alkoholu (více než 45% obsahu alkoholu), po požití benzínu a nafty či aromatických uhlovodíků (benzen, toluen, atd.) – je vhodné podat postiženému rostlinný olej.
Po požití saponátů nepodávat nic ústy ani nevyvolávat zvracení.
U otrav alkoholem nepodávejte nic k jídlu, zásobujte postiženého dostatkem tekutin (nejlépe čistou vodou), sledujte základní životní funkce. Při déle trvajících nebo prudce se zhoršujících potížích ihned dopravte postiženého k lékaři.
Pokud je podezření na požití jedovatých hub vysloveno hned po jídle, je na místě pokus o zvracení, podání co nejvíce tablet aktivního uhlí a vyhledání lékařské pomoci.
Nezapomeňte vzít s sebou co nejvíce materiálu, který by lékařům pomohl určit působící látku – chemikálii nebo léky pokud možno v originálním obalu, rostlinu včetně plodů nebo alespoň zbytek jídla. Pokud postižený zvrací nebo má průjem, uchovejte i vzorek zvratků a stolice a dopravte i s postiženým do nemocnice.