Sportovní úrazy

Metodika sekundární prevence sportovních úrazů

Úvod

Pravidelná pohybová a sportovní aktivita je velmi prospěšná v dětském a adolescentním věku nejen jako prevence obezity a s ní spojených komplikací, ale je jednou ze základních podmínek dobrého tělesného i psychického zdraví a zdravého životního stylu. Spojení nezdravého životního stylu se sedavým způsobem trávení volného času ústí v nezdravé návyky a zvyšuje riziko úrazu při tělesných aktivitách školních i mimoškolních způsobených nedostatečným přirozeným vývojem obratnosti a dalších pohybových dovedností.
Pravidelná pohybová aktivita má pozitivní vliv na fyzické zdraví, pozitivně ovlivňuje sociální a psychologické dopady na zdravý vývoj dítěte. Pravidelné sportovní aktivity jsou prostředkem k seznamování se s prostředím, učení se, jak správně ovládat své tělo, jak si poradit se svým okolím a tím nabýt potřebné, jinak nepřenositelné zkušenosti. Pohyb je aktivita, která pomáhá naučit děti jak vyjádřit sebe sama a komunikovat s ostatními, je také prostředkem získávání sebevědomí, hodnocení sebe samého, vzájemného srovnávání, pomáhání si, soupeření a spolupráce. Jde o celý komplex lidského chování, které zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka, pohybové úkoly každodenního života, lokomoční, pracovní a další účelové pohyby, tělesnou výchovu, sport a pohybovou rekreaci.

Pohybová aktivita je ovlivněna:

  • Věkem jedince
  • Psychomotorickým vývojem
  • Pohlavím jedince
  • Genetickými předpoklady, zdatností, výkonností
  • Sociálním, kulturním a geografickým zázemím

Sportovní úraz je událost působící na lidský organismus poměrně krátkou dobu, způsobuje však poškození organismu vyžadující nepoměrně delší dobu nutnou k návratu organismu do původního stavu.

Úrazy akutní
Úrazy chronické, opakované

Jediný možný způsob jak snížit incidenci úrazů je prevence.

Incidence sportovních úrazů

Incidence dle věku, pohlaví, typu sportů, ročního období. Přehled nejčastějších úrazů, morbidita, mortalita. Ekonomická náročnost.

Incidence úrazů dle typu poranění

sportovni_tab1

Incidence úrazů dle diagnozy

sportovni_tab2
Incidence sportovních úrazů dle organizace

sportovni_tab3

Incidence sportovních úrazů dle specifikované činnosti

sportovni_tab4
Incidence sportovních úrazů dle mechanismu úrazu

sportovni_tab5
Incidence sportovních úrazů dle výskytu

sportovni_tab6

Incidence sportovních úrazů dle způsobujícího předmětu

sportovni_tab7

Incidence sportovních úrazů dle postižené části těla

sportovni_tab8
Incidence sportovních úrazů dle postižené části těla

sportovni_tab9

Rizikové faktory a příčiny sportovních úrazů

Prevence sportovních úrazů závisí na důsledném porozumění jejich příčin. U některých sportovních úrazů může být příčina úrazu na první pohled zřejmá, např. příčná zlomenina holenní kosti po přímém nárazu na bérec u hráče házené. Na uvedeném případu je možné demonstrovat hned několik možných příčin vzniklého úrazu, těmi např. jsou: užití neadekvátních chráničů na bérec, nebo přítomnost klinicky němé únavové zlomeniny, nebo nepozornost a únava hráče na konci zápasu a z ní vyplývající neadekvátní reakce na vzniklou situaci. Sportovní úraz nemusí vždy vzniknout jen na podkladě jediné příčiny, ale může se jednat o jejich kombinaci.
Obecně lze rizikové faktory rozdělit na tzv. vnitřní (zahrnují osobní predispozice jednotlivce) a vnější (jedná se o vliv prostředí a rizika vyplývající z dané sportovní činnosti).

Mezi vnitřní rizikové faktory sportovních úrazů patří:

  • Věk
  • Anatomicko-fyziologické možnosti jedince (rozsahy pohybů jednotlivých kloubů, svalová síla, koordinace atd.)
  • Předchozí úrazy (změna neuromuskulárních funkcí, instabilita kloubů, osteoporóza atd.)

Mezi vnější rizikové faktory sportovních úrazů zahrnujeme:

  1. Rizikové prostředí
    Kontakty s neživými předměty (nárazy, údery, srážky) se sportovním náčiním, hřištěm, okolními předměty, stromy, stavebními konstrukcemi, stromy atd.
    Kontakty s živými předměty (nárazy, údery, srážky) s protihráči, spoluhráči, rozhodčími, diváky, zvířaty.
    Omezená viditelnost vznikající vlivem přírodních faktorů nebo znečištění (např. mlha, husté sněžení, silný vítr, námraza atd.)
    Nepříznivé klimatické podmínky: nadměrné teplo, chlad, vlhko, sucho, vysoká nadmořská výška, sluneční záření, déšť, sníh, vodní proudy a vlny.
    Nepříznivý povrch hřiště, sportoviště, nářadí znemožňující potřebnou oporu a zbrzdění pohybu.
  2. Rizikový způsob činnosti
    Sporty s vyšším rizikem vzniku úrazu: sporty s úmyslným plným kontaktem s protihráči (vysoké riziko pádu, srážky, havárie), sporty probíhající v místech, kde se projevuje vliv náhlých změn vnějších podmínek (vítr, déšť, sníh, voda, nadmořská výška atd.)
    Sporty s vyšším rizikem poškození vlivem extrémní zátěže (silové, obratnostní, vytrvalostní)
  3. Další faktory
    Nesprávně vykonaný pohyb v důsledku o ztráty koncentrace, celkové únavy, nebo nedostatečného tréninku.
    Špatně vykonaný pohyb v důsledku přecenění sil a špatného odhadu situace.
    Přetížení struktur pohybového aparátu (kosti, vazy, šlachy a svaly) v důsledku nepřiměřené zatížení při nedostatečné adaptaci na zatížení –
    Nedostatečné rozehřátí a rozcvičení
    Nedostatečná informovanost o rizicích a zevních podmínkách (klimatické, podnební, silniční provoz, povrch, dno, břeh atd.)
    Neschopnost poznat a respektovat rizika
    Nepoužívání o ochranných pomůcek (ochranná přilba, chrániče ohrožených tělních partií, nesprávné obutí atd.)
    Vztah mezi rizikovými faktory a vznikem úrazu popsal ve svém modelu Meeuwissiev, viz Obr. 1.

sportovni_faktory

Obr. 1 Meeuwisseův dynamický multifaktoriální model znázorňující rizikové faktory ve vztahu ke vzniku úrazu.

Princip prevence sportovních úrazů

Primární prevence úrazů představuje souhrn opatření, která jsou zaměřena na zabránění vzniku události a úrazu. Primární prevence je soustředěna na populaci jako celek nebo na vybrané skupiny uvnitř populace, tzv. cílové skupiny. Primární skupinu tvoří jedinci, jejichž poškození zdraví chceme předejít (především osoby ve formativním věku – děti, mládež). Druhým typem je skupina sekundární, která má velký, přímý vliv na primární cílovou skupinu (rodiče, pedagogové, lékaři a další). Sekundární prevence – spočívá ve včasném vyhledávání úrazů, jejich odborné nápravě (léčbě) a v minimalizaci následků. Součástí sekundární prevence je např. kvalitní záchranný systém, rychlé poskytnutí odpovídající pomoci, kvalitní zdravotně-sociální péče. Terciární prevence – spočívá především v poradenství a resocializaci, tj. zařazení osob s trvalým poškozením zdraví do běžného života.
České republice neexistuje jednotný závazný předpis v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci s dětmi a mládeží při organizované činnosti ve volném čase, a proto se na tuto oblast vztahuje zprostředkovaně řada předpisů primárně určených pro pracovní prostředí (zákoník práce). Existují předpisy pro školy, které však jsou velmi úzce zaměřené na charakteristickou školní činnost. Dílčí předpisy bezpečnosti práce má oblast požární ochrany, patří sem silniční zákon a prováděcí vyhlášky o silničním provozu, řada ustanovení je v hygienické směrnici o zotavovacích akcích pro děti.
Preventivní programy úrazovosti jsou v dikci jednotlivých ministerstvech (ministerstva školství a zdravotnictví), dále se jedná o aktivity jednotlivých sportovních klubů a svazů.
Obecně řečeno, můžeme sekundární prevenci úrazů řešit na 2 úrovních, „úrovni jednotlivců“ (sportovci, trenéři) a úrovni organizátorů sportovních akcí a činností.

Prevence úrazů na úrovni jednotlivců (sportovec, trenér)

Mezi základní preventivních opatření u sportovních úrazů patří informovanost o možných rizicích při vykonávání daného sportu, dále pak důsledné vybavení ochrannými pomůckami typickými pro daný sport. Další preventivní opatření tvoří vedení sportovců kvalifikovanými trenéry, kteří vytváří tréningové plány, tak aby nedošlo k patologickému přetížení sportovce, zároveň důsledně dbají v době tréningu či závodu na jeho průběh (rozcvičení a zahřátí před sportem, průběh tréningu na sportovišti tomu určeném, využití bezpečných sportovních pomůcek). Prevence úrazů také spočívá v proškolení sportovců v první pomoci u typických úrazů a také v jejich pravidelné péči sportovními lékaři, stejně tak důsledné dodržování pravidel fair play při jakémkoliv druhu sportovních činností.

Prevence úrazů na úrovni pořadatele sportovní akce

Obecně lze uvést, že za bezpečnost na veškerých sportovních kláních odpovídá organizátor akce, který se ve věci řídí obecně závaznými právními předpisy, sportovními a technickými pravidly pro jednotlivá sportovní odvětví (většina sportovních svazů má zpracované své metodiky) a doporučeními orgánů státní správy. Zdravotnické zajištění sportovních akcí vychází z metodického pokynu České společnosti tělovýchovného lékařství:

  • Akce se střední a vysokou rizikovostí a větším počtem účastníků a diváků by měly být na žádost pořadatele zabezpečeny ve spolupráci se smluvním zdravotnickým zařízením. Spolupráce je navázána na základě žádosti pořadatele obsahující údaje o termínu konání akce, druhu sportu, úrovni soutěže, počtu závodníků a jejich věku, předpokládanému počtu diváků a časovému rozvrhu.
  • Pořadatel předává žádost o zabezpečení akce příslušnému zdravotnickému zařízení, které určí rozsah zdravotnické služby.
  • Rozsah zdravotnického zabezpečení vychází z problematiky jednotlivých sportů a zkušeností lékař. Při zpracování návrhu lékař zvažuje individuálně okolnosti akce, přihlíží ke všem základním hlediskům, které jsou důležité pro určení rozsahu a způsobu zabezpečení (rizikovost sportu, dostupnost zdravotnického zařízení, významnost akce, počet účastníků a jejich věk, výkonnostní úroveň závodníků, předpokládaný počet diváků a klimatické vlivy).

Akci lze personálně zabezpečit: lékařem, zdravotní sestrou, lékařem a zdravotní sestrou, jiným vyškoleným pracovníkem, větším počtem profesionálních zdravotnických pracovníků. Dopravu lze zabezpečit: pohotovostí osobního vozidla pořadatele či zdravotnického zařízení, informováním rychlé zdravotnické pomoci před konáním akce, přistavěním sanity po dobu konání akce, přistavěním více sanitních vozů po dobu konání akce, speciálním zabezpečením (vrtulník apod.)

Úkoly zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotnických služeb při akci:

  • Zdravotnický pracovník je vybaven nástroji, pomůckami a léky vhodnými pro příslušné odvětví k poskytnutí první pomoci a má znalost o jejich využití.
  • Účastní se akce v místě, které nejlépe umožňuje poskytnout první pomoc a o kterém jsou informováni všichni organizátoři soutěže.
  • Ošetří zraněného nebo sportovce a vyjádří se k možnostem jeho dalšího působení v akci.
  • Upozorní při nebezpečí úrazu či ohrožení zdraví rozhodčího event. ředitele závodu na nutnost odstranění závady, popřípadě požádat o zastavení akce.
  • Neopustí prostor soutěže s výjimkou nutného doprovodu zraněného k dalšímu ošetření, svůj odchod ohlásí vedoucímu akce.
    poskytnutí ošetření vedou pomocnou evidenci.
  • Zdravotnický pracovník předkládá na požádání zprávu o průběhu zdravotnické služby, o výjimečných okolnostech a ošetřeních při akci.
  • Zdravotnický pracovník spolupracuje s orgány antidopingového výboru.

Všeobecné doporučené vybavení lékárny při sportovních akcích

Vybavení se modifikuje podle typu sportovní akce – rizika úrazů a nemocí, dostupnosti zdravotnické pomoci a zařízení, klimatických podmínek, věku, zdravotního stavu a počtu účastníků.

Obsah lékárny

Neexistuje žádný právní ani technický předpis, který by určoval vybavení lékárniček na pracovištích. Lékárničky se skladují v takovém prostoru, aby na ně nemohlo dopadat přímé sluneční světlo. Úložný prostor by měl být suchý a čistý a měl by být snadno přístupný pro kohokoliv. Nutné je udržovat obsah v dobrém stavu a všechny druhy zdravotnických potřeb obměňovat tak, aby byly vždy v záruční době. Doba použitelnosti všech druhů potřeb, které lékárnička obsahuje je na každém z nich napsána.
Doporučený obsah

  • obvazový materiál (kompresní gáza, obvazy bez komprese sterilní, sterilní čtverce, obvaz s polštářkem, elastické obinadlo nesterilní, steristripy různé šířky a délky, leukoplast cívka náplasti s polštářkem, mastný tyl sterilní, trojcípý šátek, desinfekce, Mikrodacyn roztok, peroxid vodíku 3%
  • nůžky
  • chirurgické rukavice
  • škrtidlo
  • zavírací špendlíky
  • plastová pinzeta
  • karta první pomoci
  • Traumacel zásyp
  • výplach očí
  • Rektodelt čípky
  • maska resuscitační
  • izotermická folie
  • krycí rouška
  • Fenistil gel

Prevence úrazů při vybraných sportech

V následující kapitole budou popsány vybrané sportovní činnosti a u nich se vyskytující typické úrazy. V probíraných sportovních činnostech budou zmíněny jak primární, tak i sekundární preventivní opatření. Největší pozornost bude pak věnována laické první pomoci (PP) u jednotlivých úrazů, tak aby byl vytvořen návod k jejich včasnému ošetření a minimalizace následků daných úrazů.

Prevence poranění při fotbale

Fotbal stejně jako i jiné sporty inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během každého utkání dochází velmi často k nechtěným pádům a střetům s protihráčem či spoluhráčem. Za vznikem úrazu zpravidla stojí nekoordinovaný pohyb nezaviněný druhou osobou – doskok, výskok, otáčení, start, brždění či zrychlení, čemuž by měl být i uzpůsoben povrch sportoviště.

Ochranné pomůcky při fotbale

Při fotbale by měly být užívány následující ochranné pomůcky: chrániče holení, kdy každý hráč si může zvolit typ chrániče. Užívají se chrániče holení nebo kotníkové, které oproti holenním zvyšují ochranu kotníků a Achillovy šlachy. Brankář je dále vybaven rukavicemi pro tlumení mnohdy tvrdých střel a samozřejmě i vypolstrovaným dresem a kalhotami kvůli častým dopadům na zem. Důležité je také věnovat pozornost výběru obutí, jejichž podrážka by měla být uzpůsobena terénu, na kterém je sportovní činnost provozována.

Profesionální vedení sportu

Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach. Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér. Taktéž dodržování principů fair play při sportovním zápase je důležité, zamezí se tím nadměrnému násilí a tím i riziku vzniku úrazu při sportovní hře.

Prevence poranění při volejbale

Volejbal inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během utkání dochází velmi často k výskokům, dopadům na chodila, dopadům na kolena, kontaktu míče s prsty horních končetin. Za vznikem úrazu zpravidla stojí nekoordinovaný pohyb nezaviněný druhou osobou – doskok, výskok, otáčení, start, brždění či zrychlení, zpracování míče prsty horních končetin. Důležité je vhodně udržovat povrch sportoviště.

Ochranné pomůcky při volejbale

Hráči mohou být vybaveni chráničem kolen. Důležité je také věnovat pozornost výběru obutí, jejichž podrážka by měla být uzpůsobena terénu, na kterém je sportovní činnost provozována.

Profesionální vedení sportu

Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach. Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér. Taktéž dodržování principů fair play při sportovním zápase je důležité, zamezí se tím nadměrnému násilí a tím i riziku vzniku úrazu při sportovní hře.

Prevence poranění při plavání

Prevence jak ve volnočasovém, tak v organizovaném plavání by měla být zaměřena na tyto typy zranění a poškození zdraví:

  • tonutí
  • podchlazení
  • úrazy páteře skokem do nízké vody
  • úrazy hlavy a jiná poranění pohybového aparátu při pohybu okolo bazénu či v jeho ostatních prostorách (šatny, sprchy)

Před zahájením plavecké výuky škola ověří zdravotní způsobilost žáků. Zdravotní způsobilost vystavuje lékař dítěte a nesmí být starší jednoho roku.

Zásady vedení plavecké výuky z pohledu bezpečnosti:

Jasně dané počty žáků nejsou legislativně upraveny. Doporučené počty žáků při výuce plavání vycházejí z Metodického pokynu k bezpečnosti dětí, žáků a studentů, pro družstvo jsou plavci max. 15 žáků, neplavci max. 10 žáků. V případě možností je lépe mít vždy nižší počet žáků na pedagoga. Pro neustálou kontrolu počtu žáků je důležité, aby byl výcvik prováděn pedagogem ze břehu. Je dobré přesně vymezit rovněž prostor pro výuku (nejlépe natažením tzv. lajn). Žáci se pak v prostoru lépe orientují. Pro neplavce pak lajny představují jistotu nízké, tedy bezpečné vody.

Pedagogický pracovník by měl mít v pohotovosti na břehu házecí záchrannou pomůcku (například záchranný pás nebo podkovu). Tyto pomůcky slouží nejen k záchraně přímo ve vodě, ale je možné je použít k záchraně unaveného plavce přímo ze břehu. Proto jsou opatřeny lanem. Dalšími důležitými věcmi, kterými by měl být učitel na výuku vybaven, jsou lékárnička, telefon a píšťalka.

Odpovědnost za žáky v průběhu výuky na jiném, než domácím školním bazénu, musí být upravena smlouvou mezi kmenovou školou a plaveckou školou. Vysílající škola má zodpovědnost za žáky během celého školního vyučování, o přestávkách, při dopravě žáků na akce školy a rovněž na akcích školy. Proto je také při výuce plavání nutná přítomnost pedagogického pracovníka školy, přestože výuku nevede. Je opravdu nezbytné smluvně ošetřit mezi vysílající školou a plaveckou školou organizaci plavecké výuky (zodpovědnost za žáky v šatně, zajištění možnosti dozoru přímo na bazénu – vyčlenit místo pro pedagoga doprovázející školy, dohled nad necvičícími žáky).

Příčiny a mechanizmy tonutí, při kterém dochází k selhání plicních funkcí (ventilace, respirace, perfúze) vedou různé příčiny a mechanismy:

  • Uzavření dechových cest následkem křečového stažení hrtanu (laryngospasmu) při vdechnutí malého množství vody vede ke ztrátě ventilace a respirace.

Vniknutí vody do plic zablokuje všechny plicní funkce, včetně perfúze:

  • V případě sladké vody (říční, jezerní, bazénová apod.) dochází k přechodu vody z plic do krevního oběhu a rychlému snížení koncentrace krve (hemodiluce) a rozpadu červených krvinek (hemolýza).
  • V případě slané mořské vody, která je díky většímu obsahu minerálu více koncentrovaná než krev, dochází k osmotickému natažení vody z krve do plic, následnému otoku plic a zvýšení koncentrace krve v plicním řečišti (hemokoncentrace).

Méně často se příčinou uzavření dechových cest a selhání plic při vodních sportech stávají vdechnutí cizího tělesa (i hmyzu), alergický otok hrtanu po bodnutí hmyzem, úraz.
Léčba a prevence tonutí

Léčba vyžaduje urychlené vytáhnutí člověka z vody a zahájení kardiopulmonální resuscitace.

Prevence spočívá v zabezpečení následujících podmínek:

  • dobrá schopnost sportovců plavat ve vodě
  • dobrá znalost plaveckých schopností sportovců
  • znalost organizace a metodiky záchranných prací
  • používání záchranné vesty a záchranné lodi
  • spojení na záchranáře a převoz do zdravotnického zařízení
  • schopnost doprovodu provést kardiopulmonální resuscitaci
  • odstranění prvotních příčin tonutí (únava, prochladnutí, přehřátí, úraz, …)

Prevence poranění při ledním hokeji

Lední hokej inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během každého utkání dochází velmi často ke střetům s protihráčem, spoluhráčem nebo hrazením – mantinelem, kontaktu těla s vystřeleným pukem nebo pádem. Za většinou úrazů zpravidla stojí nekoordinovaný pohyb často zaviněný druhou osobou po tělesném kontaktu při hře na ledě, následuje pak pád nebo úder pukem či hokejkou.

Ochranné pomůcky při ledním hokeji

Při ledním hokeji by měly být užívány následující ochranné pomůcky: helma s plexisklem nebo mřížkou přes obličej, chrániče ramen a hrudníku, zad a genitálu, kolen s holeněmi, loktů a rukou s částí předloktí. Brankář je vybaven speciální helmou a masivnějšími chrániči.

Profesionální vedení sportu

Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach. Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér. Taktéž dodržování principů fair play při sportovním zápase je důležité, zamezí se tím nadměrnému násilí a tím i riziku vzniku úrazu při sportovní hře.